Aktuality

Intezivní trénink s Bárou Lerlovou
Brácha s klukama dorazil v neděli ráno a já jsem je hned čapla a jeli jsme do Sloupu do koňské haly na intenzivku s Bárou Lerlovou. Po první sekvenci jsem si řekla, že jestli to takhle půjde dál, tak mě klepne. Naštěstí jsem se pak trochu rozběhala, kluci zvýšili koncentraci a nakonec jsem z toho dopoledne měla dobrý pocit. Každý se pro mne v nečem blýsknul, a jinde jsme zase zjistili, že máme co trénovat. No hlavně musím pochopit, že Monty je velmi učenlivý a nemá smysl mu neustále pomáhat, už mu nejsou 2 měsíce:-). Jo a v únoru jedeme zase:).

Bez pejsků
Již skoro 14 dní nemáme v Berouně kluky. Brácha má dlouhodobou dovolenou, a sám se nabídl, že si veme kluky do Ústí. No mezi volbou, kdy budou sami doma a možností, že se o ně někdo bude starat po celý den, jsem neváhala. O víkendu jsem se však zabalila a jela za nimi do Ústí, kde si užila krásný odpočinkový víkend, a opět mi ty dvě příšerky leželi u nohou, no prostě mám ten pocit moc ráda. 14 dní je však dlouhá doba, a když není kam spěchat, nespěchá se domu a tráví se víc času v práci - což jak to tak dneska zrovna vypadá, není moc ku prospěchu věci. Jestli je tam člověk 8 nebo 11 hodin se na množství práce kupodivu příliš neodrazí, ovšem psychická stránka (a fyzická také) jde rychle směrem dolů. Takže podrženo sečteno, už se na ně těším, až tu budou zase se mnou a já jim budu například moci prezentovat projekt na sanaci odkaliště KIV/C2 a KIV/E - no už aby to bylo za mnou...

Bilancování nad rok 2011
Myslela jsem si, že bych mohla sáhodlouze zrekapitulovat rok 2011, ale jak to tak vidím, dokážu to shrnout do pár řádků. Rok 2011 byl rokem docela úspěšným, mám stále svou práci, Vojta pokračuje ve studiu a našel si i fajn brigádu, Kesík a Montík jsou kluci zdraví, trhlí a prostě svoji, což je pro mne základ, i zbytek rodiny se má fajnově, i když pár smolných dnů přišlo, ale tak to asi v životě být musí. V našem agilitním životě se mi splnilo mé přání, v co jsem doufala, ale nevěřila, a to je, že můj Montík byl v květnu naměřen do kategorie médium. Začali jsme tedy běhat a klučina si vyběhal 3 zkoušky a může do dvojek. Ale pořád mám pocit, že moc nevím jak na něj, i když v klukovi je docela dost talentu. S Kesíkem jsme v květnu splnili další 2 zkoušky ve dvojkách, a pořád nám chybí ta jedna zkouška nutná pro přestup. Šancí bylo hafec, ale lidská část týmu to vždycky zazdila. Čeho si ale vážím nejvíc, je Kesíkových zastavovaných zón na kladině, na spoustě závodů jsme šli dobrovolně na disku, což zvýšilo naše skóre při diskvalifikacích, ale nakonec se to vyplatilo a už z toho bylo i pár čistých běhů. A co si přát do roku 2012? Snad je zdraví pro celou rodinu, pejsky...A spoustu pohody v našem životě.

Vánoce, Silvestr a Nový rok
Letošní Vánoce jsem strávila na horách v Rakousku, kde jsem se pokoušela zdokonalovat již tak osobní styl mé jízdy na lyžích:) Sněhu bylo dostatek, a myslím, že už ho tolik letos asi neuvidím. Kluci měli all inclusive doma u rodičů, kde si lebedili jako čuníci v žitě, takových procházek, to jen tak nemají. Nakonec jsme to všichni zvládli ve zdraví a na Silvestra jsme si mohli přiťuknout na ten nový rok. Sice asi už trochu pozdě, ale letos nebylo moc času na přání všem, takže alespoň takto: VŠECHNO NEJLEPŠÍ V ROCE 2012 S CHLUPÁČI I BEZ NICH!

Víkend v Třebíči
Jak jsem již psala, vyhrála jsem v soutěži Vyfoť projekt poukaz na víkendový pobyt v Třebíči, v hotelu Joseph. Domluvila jsem si hlídání pejsků - do Berouna přijel brácha, takže kluci měli ráj na zemi. My s Vojtou jsme vyrazili v pátek večer, vzali jsme to z Prahy ještě přes Beroun, neboť doma zůstala poukázka na pobyt:-). No cesta šílená, co vám budu povídat. Kolony, kolony, kolony a námraza. Po skoro 5 hodinách cesty dojeli jsme do Třebíči, rychle našli hotel, ubytovali se a padli za vlast. V sobotu ráno, po snídani, vyrazili jsme na prochajdu do Pozďátek, kde kdysi dávno byla jednu hnusná fujtajbl skládka, a ta je teď pryč. Mám v tom trochu prsty, dalo by se říct. Cestou zpět jsme narvali pupík v restauraci, já pstruhem, Vojta pizzou. Odpoledne jsme dorazili na pokoj a odpočinuli si, já jsem se pak snažila pracovat, a Vojta pomáhal. Ráno zase na snídani a hup šup do auta a razíme směr Praha, kde jsme se ještě zastavili zase v práci a večer do Berouna, kde už nás čekali kluci. Ti byli hezky unavení, brácha je pěkně protáhl. Takže víkend se povedl, akorát byl trochu víc pracovní, než bych si přála.

Co bylo a co bude
Máme za sebou 4 dny volna, kdy jsem se já osobně krásně dospala (dík tati za venčení) a kluci si užili spousty krásných procházek. Příští víkend jedem s Vojtou do Třebíče, což bude vyvrcholením mé letní snahy ukořistit super foťáček, no nakonec to nevyšlo, ale pobyt v luxus hotelu, kdo by to nebral:-) Jinak řečeno, aktivně jsem se zúčastnila od července do srpna soutěže "Vyfoť projekt", kde bylo cílem fotit projekty podpořené z Evropské unie. Více na www.vyfotprojekt.cz. Nakonec jsem jich nafotila skoro 540, což stačilo na 5.místo z několika desítek, možná i stovek soutěžících. Kluci zůstávají v Berouně, dojede jejich strejda na hlídání:-)

Intenzivka s Marťou Konečnou v Krumvíři
Minulý víkend jsme se s klukama vydali na intezivní trénink do Krumvíře. Co osud nechtěl, zrovna tento víkend se konaly tradiční hody v Sobůlkách, kam se kdysi dávno nastěhovali naši příbuzní. Brácha jel na hody a tak jsem ho vzala, aspoň jsme měla parťáka na naší D1. V pátek jsme cestu zvládli docela dobře, sice jsme jeli s davem, ale žádné velké kolony nás nepotkaly, ještě aby na dálnici nejezdili ty hovátka, co musí všechny "pomalá" auta vyblikávat a bylo by to fajn. Bráchu jsem vyhodila cca v 8 a po půl deváté už byla u Marti. Ta nás pohostila u sebe doma a užívali jsme si komfort teplíčka. Běhalo se v sobotu i v neděli, od rána až do tmy. V sobotu se běhalo trochu víc, v neděli už méně, přeci jen řadu z nás čekala cesta domů a pejskové už taky měli docela dost. Svou premiéru měl i Monty,který mě docela mile překvapil svými výkony a občas jsem z něj měla i pocit, že to někam povede. Kesík běhal své tradiční běhy, né vše bylo 100%, ale spokojenost byla velká. V neděli po konci trénování jsem zbalila své kufříky a hurá do Sobůlek, kde jsem ještě pobyla trochu s příbuznými a pak nabrala bráchu a jelo se. Úvod cesty nic moc, hodinová kolona před Brnem, za to po zbytek cesty byl nadmíru slabý provoz a by po 9 hodině dojeli do Berouna. Brácha jel taky do Berouna a v pondělí ráno se se mnou svezl do Prahy a pak šupky na vlak. No byl to super víkend, jen víc takových.

Prodloužený víkend v Ústí a Podzimní lukovská laťka
Prodloužený víkend jsme s klukama strávili u bráchy v Ústí nad Labem. Pátek byl ve znamení výletu, brácha to naplánoval moc pěkně, trasa sice byla z kopce do kopce, a zase z kopce do kopce, ale i tak jsme si to moc užili. Domů jsme přišli kolem páté, najedli se, zkoukli filmík, vyvenčili a hurá do pelechu. Ráno jsme vstávali brzy, protože nás čekaly závody v Lukově. Jednalo se o dvojzkoušky, začínaly trojky, pak dvojky, pak slalomář a nakonec jedničky. S Kesíkem jsme se v prvním běhu diskli, páč mi ujela bota, v druhém jsme dokončili běh s jednou odmítačkou, která nám vynesla třetí místo. Ach jo, prostě čiště to už letos nebude. Pak jsem přihlásila Kesíka na slalomáře, kde z cca 20 pejsků skončil na krásném 3.-4.místě, jsem na něj pyšná, neudělal žádnou chybku, jen Džejmy od Milana Jiráska byla rychlejší. Monty trávil celý den v autě, a podle toho to vypadalo, na běhy se nesoustředil a byla z toho 2x diskvalifikace, evidentně v jeho mozečku teď frčí kladina. Ať je, kde je. Domů jsem odjížděla docela zklamaná, protože všechno hrozně trvalo, odjížděli jsme po páté skoro za tmy, a ta kantýna taky moc vyhřívaná nebyla. V neděli jsme šli ráno na prochajdu do Bertina údolí a na Mariánskou skálu, pak jsme se naobědvali a po procházce vyrazili do Lípy, kde jsem zkoukla naší novou chajdu a pak do Berouna. No poprvé v životě mě začala bolet hlava z cesty, protože přes hodinu v koloně, to jsem neunesla, a ještě to bylo o to horší, že Češi prostě neumí jezdit. Hrůza. Ale co, víkend se povedl, dojela jsem v pořádku, a to je hlavní. Tímto jsme taky ukončili naší letošní závodní sezónu, až bude chvilka, trochu zabilancuju.

Pragil 2011
Tradiční závody, zase na jiném místě, tentokráte ve Skochovicích u Prahy. Cestu mi zajistila Vlaďka, za čež jsem jí vděčná. Startovala jsem s oběma klukama a běhalo jak v sobotu, tak v neděli. V sobotu to byla zkouška, zkouškový jumping, jumping a agility. Jumping a agility se počítalo do družstev a na CACaga. V neděli jen zkouška a pro kvalifikované první finále, vítězové šli do druhého finále. Začnu sobotními výsledky Montyho, ty jsou snadné - 4x DIS. Ve zkoušce jsem ho diskla za houpačku, ta byla fuj a nic moc extra odložení na startu, ale po zbytek závodů už bylo perfektní, takže doufám, že to byl jen chvilkový zkrat. Ve zkouškovém jumpu mi skočil skočku zpátky, v agility se mi vrátil ve slalomu a v jumping ulítl na jinou skočku, ale měla jsem stejně radost z jeho nadšení, takže spokojenost. A taky mi to vykompenzoval Kesík. Dal čistě zkouškový jump na 2. místě a čistě agility (krásné zóny), které vyhrál v pěkné konkurenci. Zkoušku jsem mu po.... já, páč jsem zabloudila na konci a byla z toho odmítačka, jináč bychom měli zřejmě poslední zkoušku. Samozřejmě to bylo jen hop a hop, no opakovalo se něco jako v Táboře a já ze sebe už kvetu, chudák pejsek. Kesík se diskl jen v jumpingu, kdy jsem moc spěchala. V neděli si to kluci otočili, Kesík skočil houpačku, tak šel zpátky. I když vyhrál agility a dal dva čisté běhy, na finále mu to nevyšlo. Naopak se tam dostal Monty, který vyšvihl v neděli zkoušku a splnil si tam také podmínky pro přestup do A2 - ale tam fakt nespěcháme. Ve finále netrefil těžší náběh a skočil zónu na áčku (na tom pracujeme). Celkově to byly pěkné závody, ale už dost chladné, takže jsem se vždycky těšila domů do tepla.

Meziklubové hrátky se psy - Litoměřice
V neděli jsem vyrazili s bráchou na meziklubové závody se psy, vyzváni jsme byli od Litoměřic a to se nedalo nejet. V sobotu odpolende jsme šli s bráchou na trénink, chudák agility nikdy neběhal a teď měl jet s Montýskem na závody (čí to byl nápad?:-)). V neděli jsme na místo dojeli trochu později - jóó, to je tak, když necháte navigovat ženskou. Ovšem ničemu to neuškodilo a už se mohlo závodit. Bohužel za nás jsem dojela jen já, brácha a Marek s kraťandama. Ivana přizpůsobila pravidla, aby to bylo fér a mohlo se závodit. První disciplína byla štafeta - přes kladinu a megadlouhý tunel do cíle, kde jsme předali buřt (štafetový kolík) a běžel další. Já běžela 2x, Standa s Montym a Marek taky s oběma fenkama. Tuto disciplínu jsme vyhráli. Pak bylo ještě 5 dalších disciplín (vázání mašlí, oblékání a běh, slalomiáda, navlékání ponožek a poslušnost), z těchto disciplín jsme vyhráli 3 a stali jsme se tak vítězi. Pro radost se pak běžel ještě Ivanin parkurek, který Kesík vyhrál svým čistým během. Začínám být vděčná, že jsem se celý rok diskala na zónách na kladině, na těchto závodech dal Kasíček všechny, juchu. Pak jsem ještě ogrilovali maso, dojedli zákusky a jelo se pomalu domů. Byl to super strávený den, počasí nám přálo a příští rok je řada na nás a my víme, že si Litoměřice budou chtít pohárek získat zpět:-) Ale my se jen tak nedáme!